Historie

Poloha obce

Obec se nachází cca 18 km východně od Brna. Leží na rozhraní Drahanské vrchoviny a Dyjskosvrateckého úvalu. Část katastrálního území tvoří hranici s okresem Vyškov. Součástí obce je lokalita Stará Pošta s šesti popisnými čísly, která leží 2 km jižně od hlavní části obce.

Významné objekty a zařízení

V centru obce na návsi se nachází: Budova obecního úřadu, a kulturním zařízením se sálem, a knihovnou. Součástí objektu je restaurace “Na Tvrzi“. Budova je větší části zrekonstruována z objektu původní tvrzi. K budově přiléhá hasičská zbrojnice a prostranství, které je využíváno pro společenské akce s dětským hřištěm.
Škola. Je zde mateřská škola. Kaple zasvěcená Petru a Pavlu. Kaple byla v roce 2001 přestavěna na místě kde byla v roce 1826 postavena dřevěná kaple a tato později přestavěna na zděnou.
Restaurace s ubytování hotelového typu „Postillion“ se nachází v části obce Stará Pošta Budova je rekonstruovaná z objektu, který byl v minulosti využíván jako poštovní úřad pro kurýrní poštu. V ní je muzeum vztahující se se k poštovnictví a bitvě u Slavkova. Napoleonská kaple je postavená na památku padlého ruského důstojníka a ruských vojínů. Dále je tu historická budova, kde bývalo mýto a hostinec.
Vodní nádrž „Potočiny“, se nachází nad obcí směrem k lesu „Rékoví“. V údolí je přírodní koupací biotop v návaznosti na hřiště TJ Sokol se šatnami a hernou.

Historie

První zpráva o obci je v památné nadační listině biskupa olomouckého – Jindřicha Zdíka z roku 1131. Uvádí se zde mezi jinými i 13 popluží (dvory s poli) z Kovalovic.
Okolní rybníky patřily hraběti Lvu z Klobouk. V listině z r. 1210, jíž král Přemysl Otakar I potvdil založení kláštera zábrdovského a statky mu věnované se uvádějí též Kovalovice.
V dalším období několikrát změnily majitele. Patřily k hradu Videmberku, který se naházel v lese za údolím „Rékoví“, poté markraběti Janovi. Syn Jošt je věnoval dědičně r. 1406 Petrovi z Kravař. Po něm jeho synové Václav a Jiřík. Dále je postupně vlastnili Zich z Lipiny, Jakub z Maršova a Markéta z Kovalovic.
Roku 1480 Machna z Janova a z Kovalovic, prodala Kovalovice s dvorem, mlýnem rybníkem a vším příslušenstvím Václavu a Jiříkovi Syrovátkům ze Lhoty. Synové Václava, Jan Kuník a Jindřich je vložili v desky zemské Václavu Pavlovskému z Vidbachu. Syn Hynek vystavěl v polovině 16. století tvrz a v roce 1563 je prodal Albrechtu Černohorskému z Boskovic, který je připojil k panství pozořickému.

Kovalovice ležely na formanské „slezské cestě“, významné přepravou soli, vedoucí z Brna na Podolí, přes Kovalovice, Rousínov k Věličce do Polska. V obci byly tři kovárny pro kování formanských koní. Odtud je údajně název obce (koval - více).
Nad obcí k hradu Vildemberk bylo několik rybníků a rovněž za obcí k mlýnu Bahňák. U těchto hnízdilo množství vodního ptactva zejména kachny a racci. Tento motiv byl v pečeti a poté převzat do znaku obce.

Před třicetiletou válkou bylo v obci 45 domů, po válce 23 domů. Roku 1754 zde bylo 59 domů a 11 domků bez polí, obecní jatka, kovárna a pastouška. Velkostatek zde měl dvůr, krčmu a mlýn. Do roku 1891 se zde pěstoval anýz.

Novodobější historie. R. 1873 zřízena v obci jednotřídní škola pro Kovalovice a Šumice, v r. 1876 rozšířena na dvoutřídní. V r. 1885 se odškolily Šumice, v r. 1910 rozšířena na trojtřídní.
V dvacátých letech 18. století byla postavena nová „císařská silnice“ Olomouc–Brno, která vede částí obce – Stará Pošta. Po této jezdila kurýrní pošta a právě zde byla dědičně zřízena zprostředkující pošta a též mýto a hostinec. Zprostředkovávala též větev na Slavkov a Bučovice.

V tomto objektu měl Napoleon před bitvou u Slavkova poradu se svými maršálky a podle některých pramenů zde po bitvě nocoval.

Spolky

• hasičský sbor založen 1885,
• spořitelní a záloženský spolek 1897,
• hospodářská besídka s knihovnou 1905,
• odbor Národní jednoty s knihovnou 1906,
• Orel 1910, Sokol... .

Živelní pohromy a události

• Požáry: r. 1852 – zůstalo jen 7 domů, br. 1894 shořely panské mlaty.
• Cholerou byly postiženy v letech a (+zemřelo) v r. 1836 (+30), 1849 (+13), 1866 (+56).
• Krupobitím ničivého rozsahu: r. 1891 a 1902.